Kolekce střeleckých terčů a vedut

Střelecké terče

Olomoucká sbírka střeleckých terčů náleží k nejpočetnějším svého druhu na území České republiky. Kolekce, která vznikla činností olomouckých ostrostřeleckých společností, čítá více než 200 střeleckých terčů.
Hovoříme-li o olomouckých ostrostřelcích, pak máme na mysli dvě vzájemně se doplňující formace, z nichž starší bylo Střelecké bratrstvo, prvně doložené roku 1502. Současně existovala v Olomouci druhá samostatná střelecká složka Ozbrojený měšťanský sbor, poprvé doložený roku 1538. Se vznikem pravidelného vojska jejich funkčnost postupně klesala. Zájem o střelectví oživl v 19. století. Střelecké spolky se staly centrem zábavy a společenského života majetnějších vrstev městského obyvatelstva. V Olomouci se obě střelecké složky vyvíjely samostatně až do roku 1838, kdy byly sloučeny ve Střeleckou společnost. Její činnost se definitivně uzavřela v roce 1942.
Terče vznikaly na objednávku v místních řemeslnických dílnách. Většina starších terčů není signována, teprve ve 2. polovině 19. století vystupují jejich autoři z anonymity. V letech 1847 – 1864 vyšlo nejvíce terčů z dílny malíře G. Kühna, souběžně s ním působili v Olomouci malíř Anton Komarek a Theodor Kubicki a koncem 60. let uničovský rodák Johann Friedrich, absolvent vídeňské akademie. V 70. letech byl hlavním dodavatelem terčů loštický malíř František Havelka, otec známého vlastivědného pracovníka, profesora Slovanského gymnasia a spoluzakladatele Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci Jana Havelky.
Sbírka olomouckých terčů, nazývaná pro časové i tematické rozpětí též „dřevěnou kronikou“ Olomouce, představuje v souvislé, tematicky bohaté řadě obrazové svědectví o historii města a životě jeho obyvatel od 18. do 20. století.

Použité zkratky:
roz. rozměr(y)
inv. č. inventární číslo
O Olomuciana

 

Olomoucké veduty

Tato sbírka, která je zastoupena celou řadou grafik a maleb, dokumentuje měnící se podobu města od konce 16. století do 2. poloviny 19. století. Nejstarší známý pohled na panoráma Olomouce je zachycen na dřevořezu Jana Willenbergra v Paprockého Zrcadle markrabství moravského, vydaném roku 1593 v Olomouci. Město již v jeho barokní podobě, obnovené po třicetileté válce, představuje mědirytina, která je součástí série sedmi pohledů, vytvořených po roce 1724 v dílně mědirytce a nakladatele v Augsburgu Martina Engelbrechta podle kreseb inženýra Bernarda Fridricha Wernera. 18. století je zde zastoupeno rozměrnou mědirytinou – pohledem na právě dokončenou přestavbu kláštera Hradisko - z dílny augsburských rytců Johanna a Josefa Glauberových a rytinou radnice od olomouckého mědirytce Josefa Freunda.
Rok 1758 byl významnou kapitolou v dějinách města a byl zachycen rovněž na mnoha vedutách. V našem výběru se nachází akvarel, který vznikl u příležitosti stého výročí obléhání města pruskými vojsky, tzv. pamětní list olomouckých ostrostřelců, vyznamenaných za statečnost při obraně města a vedutou z roku 1758 v záhlaví.
19. století je v naší sbírce zastoupeno řadou pohledů, a to nejen olomoucké provenience. Známá je ediční činnost olomouckých firem - tiskárny Skarnitzl&Domek a nakladatelství Eduarda Hölzla, které vydalo na konci 40. let malé album olomouckých pohledů a v 50. letech dvě rozsáhlá alba Čech a Moravy. Ve 40. letech 19. století vznikl soubor olomouckých ocelorytin, zhotovených v nakladatelství G. Langeho v Darmstadtu podle kreseb pražského malíře a kreslíře Karla Würbse.
Ve 2. polovině 19. století přejímá roli veduty jakožto dokumentu fotografie a posléze pohlednice, která se masově rozšířila již na přelomu 19. a 20. století.

Použité zkratky:
roz. rozměr(y)
inv. č. inventární číslo
O Olomuciana
kres. kresba
lit. litografie
ryt. rytina
vyd. vydavatel