Zveme vás na výstavu VR tvůrce Ondřeje Moravce
19. 02. 2026 – 12. 04. 2026
Vlastivědné muzeum v Olomouci
Projekt českého VR tvůrce Ondřeje Moravce a ukrajinské autorky Victorie Lopukhiny zobrazuje důsledky ruské agrese vůči Ukrajině, také ale vypráví příběh všech lidí, kteří někdy museli čelit křehkosti svého domova a zjistit, že ten nejodolnější domov leží uvnitř nás. Autoři si kladou otázku: Co je esencí pocitu domova? Je to vůně domácího jídla na stole, zvuk kočky vrnící ve vašem klíně? Pomocí smíšené reality proměňuje Křehký domov s pozoruhodnou péčí anonymní prostor v útulnou domácnost ukrajinské rodiny.
Zveme vás na vernisáž 19. února v 17 hodin do Mánesova sálu v 1. patře muzea.
Součástí výstavy je také nabídka pro školní skupiny: Ukrajina: Na vlastní oči - Vlastivědné muzeum v Olomouci.
Diváci budou vyzváni, aby postupovali svým vlastním tempem, díky čemuž mohou zvědavě prozkoumávat prostředí bytu a seznámit se s nepřítomnými obyvateli prostřednictvím prohlížení jejich fotografií na zdi nebo čtení jejich narozeninových přání. Během průchodu domovem se však začne dít i něco zlověstného.
“Přijde mi, že lidé jsou už ze všech těch informací o válce vyčerpaní. Nechtějí poslouchat další zprávy o tom, co se na Ukrajině děje za hrůzy, a často raději v sebeobraně předstírají,že se jich to netýká. Naším projektem proto přibližujeme lidem pomocí headsetu a smíšené reality, jak by se mohl proměnit i jejich domov, kdyby Putinův teror prosákl za válečnou linii. Nechceme prvoplánově strašit ani moralizovat. Spíš nám šlo o to, aby si diváci zakontemplovali nad tím, co pro ně domov vlastně znamená, co tvoří jeho duši a esenci a jak si ji uchovat, i když se pevná schránka našeho nejbezpečnějšího místa sboří,” říká režisér, scenárista a spoluproducent projektu Ondřej Moravec.
Film Křehký domov vznikl v produkci českého studia Brainz Immersive z kreativní skupiny Brainz Studios za podpory Českého fondu kinematografie a pro fyzické instalace na festivalech podpořila projekt společnost IKEA.
“Smíšená realita opět o další krok posouvá možnosti vyprávění příběhů za pomocí nových médií a linka mezi realitou a digitálním světem je tenčí než kdykoliv předtím. Hodně lidí to děsí, ale nás jako tvůrce to i fascinuje a je pro nás důležité mít možnost experimentovat a ukázat užití těchto nových technologií pro dobrou věc," vysvětluje producent filmu a zakladatel studia Brainz Immersive Robin Pultera.
Křehký domov navazuje tematicky na projekt Fresh Memories: The Look, v němž autoři v čele s Moravcem přenesli diváky a divačky díky virtuální realitě do rozbombardovaného Charkova, kde hleděli zblízka do očí místním obyvatelům zasaženými válkou. V rámci spolupráce Ondřeje Moravce a studia Brainz Immersive je Křehký domov třetí projekt. Tím prvním byl interaktivní VR film Tmání nominovaný také na Českého lva, který otevírá téma deprese a divákům názorně ukazuje, jak je možné se s ní vypořádávat.
CO JE TO SMÍŠENÁ REALITA?
Smíšená realita je kreativně-technologický přístup, kdy se divákům v displeji headsetu kombinují reálné prvky okolí (na headsetu je zvenku několik malých kamer, které snímají prostředí kolem pozorovatele) s čistě virtuálními 3D objekty. Z prázdného stolu před vámi se tak může náhle stát stůl s ubrusem s ukrajinskými motivy a horkým borščem.
Otázky na tvůrce Ondřeje Moravce
Jak náročné je vytvořit projekt tohoto charakteru? Časově, finančně, ale i z lidského pohledu na téma, kterému se Křehký domov věnuje.
Tvorba projektů ve virtuální či smíšené realitě je v Česku pořád dost náročná. Lidé si stále na toto nové médium zvykají. A to jak diváci, tak experti z různých fondů. Takže člověk pořád musí vysvětlovat, co to vlastně je, jak to médium funguje, co umí a co neumí - a to může být někdy vyčerpávající. My jsme měli velké štěstí, že film byl podpořen Státním fondem audiovize, bez něj by vzniknout nemohl. A dále partnerství se společnostmi IKEA či AGOG byla také klíčová. Co se týká samotného tématu - samozřejmě čelíte tomu, že lidé už o Ukrajině nechtějí absorbovat nové informace, jsou tou tragédií zaplavení každodenně ve zprávách. Proto my se vydáváme cestou nikoliv informací, ale opravdu emocí. V našich projektech se nepoužívají žádná slova - člověk buď jen prochází prostředím svého (nebo galerijního) pokoje a pozoruje, jak se mění okolí od stability k rozpadu (projekt Křehký domov) a nebo je motivován se dívat lidem, kteří na Ukrajině přežili bombardování, dlouho do očí (projekt Fresh Memories: The Look). Oba projekty se navzájem doplňují a jsem rád, že je v Olomouci můžeme oba předvést.
Co pro vás osobně znamená pojem domov a jak se tento význam promítl do vzniku projektu Křehký domov? Byla konkrétní událost nebo příběh, který stál u zrodu této imerzivní zkušenosti?
Jak se zmiňuje na konci našeho projektu Křehký domov, tak "domov je uvnitř". Je to místo, které si s sebou neseme, kdekoliv jsme a pak jako semínko zasazujeme zrovna tam, kde přebýváme. Ale to jádro vždy zůstává v nás samotných. Na začátku toho projektu byla jednoduchá úvaha - jsme schopni vytvořit projekt, ve kterém se naše reálné okolí fyzického domova "teleportuje" na Ukrajinu a zde si prožije, to, co si prožívají ukrajinští lidé? Pevně věřím, že se nám to povedlo.
Jakou emoci by si měl návštěvník z tohoto zážitku odnést jako tu nejsilnější? Pracujete vědomě s momentem diskomfortu – strachu, nejistoty, narušení bezpečí?
Ano, s těmito pocity se zde pracuje velmi - a je to celá škála emocí, kterou zde diváctvo prožije - od počátečního klidu, přes růst napětí až po hluboký smutek. Ale chtěli jsme, aby i v tom všem zmaru ten příběh působil pozitivně - že existuje síla se vzedmout a nést svůj vnitřní domov dál.
Jak jste přemýšlel o etické rovině zprostředkování válečné zkušenosti publiku, které ji samo nezažilo? Existují hranice, kam už podle vás umělecká interpretace cizího traumatu nesmí zajít?
My jsme nevycházeli z jedné konkrétní události, kterou bychom mapovali - je to mix různých příběhů, mikro narativů, jsou to takové spíš střípky. Větší část zde zaujímá příběh jedné rodiny z okolí Kyjeva, s kterou jsem se potkal, a jejíž části příběhu můžeme vidět skrz rodinné fotografie na stěnách pokoje. Nezobrazujeme zde konkrétní lidi v momentech, které by se blížily něčemu, čemu se obecně říká "sociální porno" - nechtěli jsme ukazovat trpící lidi, jak se topí ve vlastních emocích. Volili jsme takové materiály, které jsou pro vyobrazené lidi důstojné, přesto emotivně nosné. To samé platí i pro Fresh Memories: The Look, kde jsme to řešili ještě více - protože tam je vše nahráno na 360° kameru a je to maximálně autentické. Ale i zde - nechtěli jsme "dojit emoce" - jsem zastáncem toho, že méně je více, a i náznak, metafora, figura, dokáže silněji předat nějakou emoci. Takže v našich projektech nejdeme na dřeň. Ale jsou autoři, kteří to dělají - ti podle mě musí tu etickou rovinu pak řešit více. Ale tím nechci říct, že třeba explicitní záběry jsou automaticky špatné a eticky nekorektní. Přinášet i tu nefiltrovanou hrůzu je také důležité. Hodně záleží na kontextu a na tom, jak autor/ka ty dané záběry použije.
Biografie autora a autorky
Ondřej Moravec (režisér, producent, scenárista) *1988, Prague
Ondřej je nezávislý režisér, scenárista a producent. Ve své tvorbě úzce spolupracuje s kreativní skupinou Brainz Studios. Jeho debutový film ve VR (virtuální realitě) Tmání měl premiéru na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách 2022 a byl nominován na České lvy jako vůbec první VR film. Jeho následující projekt Fresh Memories: The Look odpremiéroval na festivalu SXSW v Austinu v Texasu. Oba projekty objely více než 40 festivalů po celém světě. Ondřej je taktéž kurátorem VR kategorií na festivalech Anifilm, Letní filmová škola a Zlín film festival. V roce 2022 založil spolu s Danielou Hanusovou ART*VR, který je prvním festivalem kompletně zasvěceným imerzivním filmům a VR zážitkům v celé střední a východní Evropě.
Victoria Lopukhina (režisérka, výtvarná poradkyně)
Victoria byla zakladatelkou nezávislého ukrajinského studia ZViT, kde spolu se svým synem Timem Voronkinem vyvíjela a vytvářela projekty ve VR (virtuální realitě). Záhy po začátku války v roce 2022 stvořili VR CHAT zážitek Bloodbath, který měl premiéru na Raindance festivalu 2022. Viktoria byla původně architektkou, pracovala v několika různých ukrajinských studiích, než se přesunula do audiovizuální sféry, kde fungovala jako scénografka v Dovzhenko Film Studios. Od roku 2020 pracovala jako VR designérka a CEO studia ZViT v Praze. Na podzim roku 2024 zemřela.
