Vzpomínáme na kurátora Pavla Novotného
15. 09. 2026 – 30. 09. 2026
Vlastivědné muzeum v Olomouci
Náhle a neočekávaně odešel 9. září 2026 ve věku 72 let na svou poslední cestu Ing. Pavel Novotný, dlouholetý kurátor mineralogických a geologických sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci.
Cu2+6Ca(PO4)2(PO3OH)(OH)6·3H2O a Fe3(PO4)3(SO4)(OH)(H2O)10·nH2O jsou chemické vzorce dvou minerálů, které pro svět vědy pomohl objevit Pavel Novotný. Pro nezasvěcené jde jen o shluk písmen a číslic. Mineralogové vědí, že jde o kalciopetersit, který byl objeven v lomu v Domašově nad Bystřicí roku 2005, a bohuslavit objevený v dole Antonína Paduánského v Horním Městě v roce 2018. Pro Pavla Novotného to byl jeho slovy „docela fajn pocit“ a vlastně jen střípek jeho mnohaleté práce v oboru, který miloval.
V olomouckém muzeu pracoval přes 20 let nejprve jako mineralog Přírodovědného ústavu. Později k této pozici převzal i funkci vedoucího ústavu. I po svém odchodu do důchodu v roce 2019 zůstal s muzeem v kontaktu jako řádný člen redakční rady časopisu Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci.
Po celou dobu svého působení v muzeu se systematicky věnoval výzkumu geologických a mineralogických lokalit na území střední a severní Moravy a prací v terénu získával nové vzorky pro muzejní sbírky. Pohyboval se především na území Jeseníků, kde studoval mineralizaci alpského typu v desenské klenbě. Výsledkem této práce je mimo jiné i Průvodce Naučnou stezkou Sobotín – Maršíkov.
K jeho největším úlovkům do mineralogické sbírky patří kromě nově nalezených a popsaných minerálů i tzv. slezský jantar – valounek jantaru přihrnutý ledovcem z Pobaltí, který nalezl v roce 2011 u Vidnavy.
Druhou velkou vášní Pavla Novotného byla stará důlní díla. Historické šachtice vyhledával v prostoru Velké kotliny, v údolí Divoké Desné i na Velkém Kosíři. Pracoval v historických rudních revírech, kde probíhalo zajišťování důlních děl – ve Zlatých Horách, u Velké Bystřice, Horního Města, Andělské Hory, Nýznerova, Nové Vsi u Rýmařova a Vrbna pod Pradědem. Zaměřoval se na sekundární minerály vznikající při zvětrávání rudních akumulací, ale rád objevoval i artefakty spojené se starou těžbou.
Zajímavými mezioborovými počiny byla Revize petrografického zastoupení hornin s karbonátovými ionty ve Velké kotlině jako fenoménu pro stanovení rozšíření vápenomilných a vápenostřežných rostlin a také projekt Významné mineralogické lokality v severovýchodní části Českého masivu v 19. století a jejich minerály v muzeích na Moravě a ve Slezsku.
Výsledky své práce Pavel Novotný zveřejňoval v článcích publikovaných jak v domovském časopisu olomouckého muzea, tak v jiných odborných periodicích. Jako spoluautor se podílel i na knize Zlaté Hory. Historie a současnost ložiska zlata evropského významu (2023) nebo na exkurzních průvodcích po mineralogických lokalitách vydaných Univerzitou Palackého (2002 – Sobotínsko, 2003 – okolí Javorníku, Jeseníku a Zlatých Hor).
Do jeho výstavní činnosti patří autorské výstavy Minerály důlních děl ve Zlatých Horách (2003), Zlaté Hory – historie rudního ložiska evropského významu (2005), Těžba nerostných surovin na Olomoucku (2012), Nerostné bohatství Olomoucka (2014), spoluautorství výstavy Tajemné proměny hornin devonu (2017) či aktivně přejaté a z muzejních sbírek doplňované Minerály evropských zemí (2005) a Kov, kámen a šperk (2006). Podílel se na stálé expozici Příběh kamene a byl vedoucím autorského kolektivu při tvorbě expozice Příroda Olomouckého kraje, která získala 1. cenu v prestižní národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii Muzejní výstava roku 2012.
Aktivní býval při pořádání Mineralogické burzy v Olomouci i Mezinárodních mineralogických setkání v Tišnově. Byl dlouholetým členem redakční rady časopisu Minerál.
I přes tento velmi zevrubný, a přitom úctyhodný výčet odborné činnosti si většina kolegů bude Pavla Novotného pamatovat spíše jako milého nenápadného člověka. Člověka, který jednu dobu díky plnovousu připomínal permoníka (a někteří z nás ho podezírali, že se s nimi kamarádí). Člověka, který bez váhání namlouval pro děti na starý diktafon pohádkový příběh ze Zlatých Hor. Člověka, který rozmazloval morčata tím, že jim kupoval výhradně jablka Golden delicious (protože je přece mají nejradši). Člověka, se kterým se dalo pracovat v muzejní kanceláři, jezdit po terénu a stejně tak vykládat vsedě na trávě na hudebním festivalu.
Milý Pavle, asi jen málo z Tvých kolegů udrží v paměti chemické vzorce minerálů, které jsi objevil pro svět. Ale na Tebe nezapomeneme…
Mgr. Magda Bábková Hrochová, botanička, Přírodovědný ústav Vlastivědného muzea v Olomouci
