Československá a česká státní symbolika.

Jiří Louda je často označován za autora naší současné státní symboliky, přesněji řečeno malého a velkého státního znaku a prezidentské standarty. Takřka celoživotní zájem o danou problematiku vyplýval z jeho odborné orientace na evropskou panovnickou heraldiku.
Krátce po návratu do osvobozeného Československa cítil potřebu vyjádřit se k danému tématu i vlastní kresbou, představující svébytnou konstrukci velkého znaku republiky a odrážející tehdejší snahy o úpravu poválečných hranic na úkor poraženého Nemecka. Tato varianta však vznikla zřejmě jen jako soukromá iniciativa autora, nebyla nikdy politickou reprezentací zvažována a dnes je v podstatě neznámá.

Zásadním způsobem se Jiří Louda k tématu státní symboliky vyjádřil v letech 1968 a 1969. Tehdy se nejprve připojil ke kritikům stávajícího „socialistického" znaku z roku 1960 a následně, když vstoupila v platnost federální ústava, navrhl podobu znaků pro českou část federace. Vzhledem k postupující normalizaci však z úpravy státního znaku nakonec sešlo a diskuze na toto téma na dvacet let utichla. Ožila až
s uvažovanou změnou státní symboliky v souvislosti s přípravou nové ústavy krátce před listopadem 1989. Řada heraldiků v českých zemích i na Slovensku se přikláněla k staršímu návrhu z roku 1968, který pro celý stát předpokládal znak v podobě polceného štítu s českým lvem v pravém poli a patriarším křížem na trojvrší v poli levém. Na výzvu prezidenta Václava Havla připravil Jiří Louda svůj vlastní návrh znaku federace, který předpokládal střídání českého lva se slovenským křížem ve čtvrceném štítě a v jeho středu umístěnou moravskou orlici. Tento koncept byl však pro svou ahistoričnost odmítnut. Naopak přijata byla kompozice spojení českého lva s moravskou a slezskou orlicí pro znak České republiky, kterou Jiří Louda prosazoval už v roce 1969. 

Kresby státních symbolů pro přílohu příslušného zákona byly ale svěřeny jinému výtvarníkovi.
Za necelé dva roky stála federace před rozpadem a opět se rozběhla diskuze o podobě státní symboliky. Soustředila se však především na vyřešení problému s vlajkou, zatímco u malého a velkého znaku se předpokládalo převzetí stávající podoby symboliky České republiky, která se měla promítnout i do prezidentské standarty. Z návrhů vytvořených několika výtvarníky vybrala heraldická komise ČNR kresby Jiřího Loudy, které byly následně použity pro tisk grafické přílohy zákona o státních symbolech ČR, přijatého Českou národní radou 17. prosince 1992 jako zákon č. 3/1992 Sb.

Víceméně úsměvný epilog k podílu Jiřího Loudy na tvorbě české státní symboliky pak představovala ztráta originálních kreseb obou znaků i prezidentské standarty, široce medializovaná v roce 2006. Údajně byly zapůjčeny prezidentské kanceláři, odkud se už do archivu Poslanecké sněmovny nevrátily. A tak po čtrnácti letech od jejich vzni- ku byl Jiří Louda přemluven k jejich opětovnému namalování.