Kolekce obrázků na skle

Kolekce obrázků na skle Vlastivědného muzea v Olomouci začala vznikat záhy po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci v roce 1883. Nejvíce jich bylo získáno v období 1. poloviny 20. století. Po roce 1945 byly obrázky na skle do muzejní sbírky zařazovány jen ojediněle. Soubor obrázků na skle z etnografického fondu Vlastivědného muzea v Olomouci poskytuje poměrně ucelenou představu o oblibě a užití těchto dokladů lidového umění v minulosti, a to nejen v našem regionu.
Malba na skle prošla v průběhu doby svým vlastním vývojem. Ve 2. polovině 18. století, kdy se technika malby na rubové straně skleněné tabule dostala z Itálie přes Německo na naše území, se rozšířila ve šlechtickém, měšťanském i církevním prostředí. Dobou rozkvětu produkce byl konec 18. století a 1. polovina 19. století, kdy si tyto obrázky začaly nacházet cestu do venkovských kostelíků a kapliček a malba na skle dostávala lidovější charakter.
Půvabné obrázky malované na rubu skleněné tabulky byly v 19. století oblíbeny nejen pro svoji jasnou barevnost, ale zejména pro svoji tematiku. Byly určeny především pro venkovské domácnosti, proto se na nich setkáváme ponejvíce se zobrazením církevních námětů a různých svatých jako ochránců rozličných forem vesnického života.Většinou neznáme tvůrce ani přesná data a místo vzniku, ale dodnes toto lidové umění poutá svými kresebnými projevy od nejprostších až po nejvyzrálejší, náměty figurálními, portrétními či ornamentálními.V tomto období ještě obrázky na skle v sobě nesly individuální pečeť svého autora. Často byly vyráběny na objednávku k různým příležitostem (svatbám, biřmování apod.) a v těchto případech převažovaly obrázky s určitým osobním patronem. Světské motivy jsou u obrázků na skle velmi vzácné.
Protože obliba těchto obrázků i poptávka po nich stále stoupala, využili výrobci ke zrychlení produkce obkreslování různých grafických předloh i tzv. rysů. Nastala doba sériové produkce, kdy se tvorbě obrázků věnovaly celé rodiny nebo skupiny malířů. Používalo se levné (kazové) tabulové sklo, proto začala první a nejznámější střediska malby na skle vznikat především v blízkosti sklářských hutí. Prvními výrobci obrázků na skle byli pravděpodobně profesionální malíři skla, později se malování obrázků rozšířilo i mezi neškolené výrobce, kteří tvořili zpočátku ze záliby, z níž se záhy stal zdroj výdělku. Jako barev používali nejvíce hlinky, přírodní barviva roztíraná s různými přísadami, např. vaječným žloutkem, bílkem, později i s klihem a olejem. Obrázky se prodávaly hlavně v okolí známých poutních míst, velmi často se obchodu s nimi ujali překupníci, kteří je rozváželi nejen po blízkém, ale i širším okolí, mnohdy i do ciziny.
Výrobní střediska jsou známa z celé řady míst na území Čech, Moravy i Slezska a každé takové středisko se vyznačovalo specifickou barevnou skladbou, souborem dekorativních prvků (stylizovaných květin, pásků apod.) i charakteristickou kresbou. Rozlišit jednotlivé dílny pro nedostatek průkazných dokladů je velmi obtížné, k bližšímu určení slouží právě výše uváděné charakteristické motivy.

Použité zkratky:
roz. rozměry
inv. č. inventární číslo