Innocenc Ladislav Červinka (* 1. února 1869 – † 3. října 1952) 

Bezesporu nejvýznamnější moravský prehistorik první poloviny 20. století pocházel z Břestu, vesnice mezi Kojetínem a Holešovem, z rodiny stolařského mistra Tomáše Červinky a jeho ženy Františky, rozené Kozáčkové. Do obecní školy chodil v rodné obci, v letech 1879–1883 byl žákem reálného gymnázia v Přerově a poté postoupil do tamější vyšší reálky, kterou však nedokončil. Neúspěchem skončilo také jeho studium na jedné střední škole v Bavorsku, přesto po tříleté vojenské prezenční službě navštěvoval v letech 1894–1896 jako mimořádný posluchač c. k. Zemědělskou vysokou školu ve Vídni (k. k. Hochschule für Bodenkultur), kde dokonce složil šest kolokvijních zkoušek.  

Ještě před polovinou 90. let 19. století se usadil v Uherském Hradišti a na počátku roku 1897 se stal zaměstnancem tamější firmy Technická kancelář architekta Dominika Freye a inženýra Fr. Beneše v pozici inženýra-asistenta a geometra. V tomto postavení zde působil až do podzimu 1905, kdy povýšil na vedoucího zemědělského inženýra a geometra firemní filiálky v Kojetíně, kam se přestěhoval. V letech I. světové války musel narukovat, v armádě sloužil nejprve od února do června 1916, poté od září 1917 do září 1918. V Kojetíně žil až do roku 1934, kdy přesídlil do Brna. 

Byl třikrát ženatý. S první manželkou Annou Sojákovou (v letech 1897–1903) měl čtyři děti (Marii Annu, Vladimíra, Ladislava a Jarmilu Františku) a s druhou ženou Olgou Vrtělovou (v letech 1905–1906) dceru Drahomíru. V roce 1911 si vzal Růženu Jančíkovou, s níž zůstal do konce svého života; z tohoto manželského svazku pocházeli syn Ladislav a dcera Olga. 

Archeologii se začal věnovat na přelomu 80. a 90. let 19. století na střední Moravě. Byl do ní zasvěcován Eduardem Peckem, provádějícím tehdy příležitostné průzkumy a výkopy na Holešovsku. Červinka se již v roce 1888 stal členem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, prvního českého muzejního spolku na Moravě založeného v roce 1883. V prvních letech šlo ovšem o spolupráci na poli numismatiky, která byla jeho další vášní. Příležitostná kooperace trvala až do konce Červinkova života, v roce 1923 byl dokonce jmenován čestným členem spolku u příležitosti oslav 40. výročí od jeho vzniku.   

Již v roce 1895 vystavoval některé nálezy ze své soukromé sbírky v prehistorické části Národopisné výstavy českoslovanské, konané tehdy na Výstavišti v Praze. Jeho první pokusy o souhrnné práce byly věnovány hradištím (1896) a koncepčnímu nástinu moravského pravěku (1897). V roce 1902 pak vyšla Morava za pravěku, první faktická syntéza pravěkých dějin Moravy s obsáhlým soupisem tehdy známých pramenů.  

V roce 1903 se stal konzervátorem I. (prehistorické) sekce vídeňské c. k. Ústřední komise pro výzkum a zachování uměleckých a historických památek (k. k. Zentral-Kommission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale), čímž se zapojil do systému oficiální památkové péče předlitavské části rakousko-uherské monarchie. Jeho působnost byla vymezena jednak politickými okresy Holešov, Kroměříž, Prostějov, Přerov, Uherské Hradiště, Uherský Brod a Valašské Meziříčí, jednak územím měst Kroměříže a Uherského Hradiště. Ve stejném roce začal vydávat časopis Pravěk, první specializovaný archeologický časopis na Moravě, který byl ovšem od počátku koncipován jako periodikum pro celé české země. Po překonání prvotních obtíží vycházel do roku 1913; dva pokusy o jeho obnovu po I. světové válce (v letech 1926–1928 a 1933) skončily neúspěchem.  

V závěru roku 1906 stál u počátků Moravského archeologického klubu, spolku sdružujícího takřka všechny zájemce české národnosti z Moravy o prehistorii, zčásti konstituovaného v opozici vůči brněnskému Moravskému zemskému muzeu. Na ustavující schůzi byl zvolen jeho prvním předsedou a zůstal jím až do roku 1935. Především díky Červinkovi pořádal tento spolek od roku 1907 pravidelné klubové sjezdy, přerušené teprve začátkem I. světové války v létě 1914. Obnoveny byly v roce 1921.    

Červinkovo profesní postavení se výrazně změnilo se vznikem samostatného Československa. V roce 1920 opustil své dosavadní povolání, neboť byl jmenován státním konzervátorem (tj. fakticky profesionálním archeologem) Státního archeologického ústavu, elitní badatelské instituce založené v letech 1918–1920 v Praze pod záštitou ministerstva školství a národní osvěty. Zároveň mu byla přidělena agenda experta pro ochranu pravěkých památek nově vzniknuvšího Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, navíc byl od roku 1924 zaměstnán ještě v prehistorickém oddělení Moravského zemského muzea. Přijetí do státní služby s sebou neslo nutnost formálního odborného vzdělání. Červinka proto nejprve v září 1923 složil maturitu na zemském reálném gymnáziu v Holešově, v březnu 1927 pak získal doktorát na Masarykově univerzitě v Brně. 

Ovládnutí tří nejvýznamnějších úředních funkcí v moravské archeologii však v sobě skrývalo zárodek potíží, neboť sebeschopnější jedinec nemohl dlouhodobě zvládat veškeré povinnosti, které měl vykonávat. Na konci roku 1933 musel Červinka odejít z Moravského zemského muzea; po sporech s vedením Státního archeologického ústavu, které se táhly od roku 1930, byl v polovině roku 1937 penzionován. Svět archeologie ovšem neopustil, se Státním archeologickým ústavem spolupracoval ještě v následujících letech. Pracoval také na finální verzi svého životního díla, Moravských starožitností. Tato nová syntéza moravského pravěku vznikala od prvního desetiletí 20. století, tiskem však nakonec vyšel jediný svazek, a to již v roce 1906. Celá práce, rozvržená do deseti obsáhlých dílů, jež byly doprovázeny svazky obrazových příloh, nakonec zůstala pouze v rukopise, který v září 1944 zakoupila tehdejší brněnská odbočka Archeologického ústavu.  

Dvě Červinkovy soukromé archeologické sbírky skončily v Moravském zemském muzeu (v letech 1906–1908 a 1911), poslední pak v Národním muzeu v Praze (v roce 1944). První numismatickou sbírku prodal již v roce 1901 muzeu Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, část druhé sbírky získalo v roce 1951 numismatické oddělení Národního muzea. 

Červinkovy rozsáhlé aktivity byly rozprostřeny takřka po celé Moravě a zahrnovaly rovněž Slezsko. Na území dnešního Olomouckého kraje je kromě spolupráce s Vlasteneckým spolkem muzejním v Olomouci důležité především jeho působení na Prostějovsku na konci 19. století, také však terénní výzkumy v okolí Kojetína a Němčic nad Hanou. A stojí za zaznamenání, že v roce 1933 vyšla jeho obsáhlá studie Osídlení kraje olomouckého v pravěku, první ucelený přehled pravěkých dějin Olomoucka.